My Lands: Black Gem Hunting

My Lands Discussion Board
Právě je 23 čer 2018, 10:51

Všechny časy jsou v UTC + 1 hodina




Odeslat nové téma Odpovědět na téma  [ Příspěvek: 1 ] 
Autor Zpráva
 Předmět příspěvku: zničení ruiny7* Me2d
PříspěvekNapsal: 07 pro 2017, 17:00 
Offline

Registrován: 20 úno 2014, 16:51
Příspěvky: 1
Jsem pánem malého království na východě. Země Archonu, země vlídná, prosluněná, porostlá travou, proplétaná vodními toky a jezery. Ze severu obehnaná horskými štíty a z jihu pak rýsuje obzor širá step a pouště kam až oko dohlédne. V dáli za hranicí mého panství nachází se Mrtvá země, země démonů, kam není radno, jelikož jsou to stvoření veskrze proradná, nemilosrdná, chamtivá, surová a žíznivá po moci. Nebýt smluv a dohod mezi vládci Archonu jimž je vlastní čest a spravedlnost, dozajista by schlamstli celou říši. Horší netvoři jsou snad už jen monstra, která ještě zákeřněji a bez slitování loupí naše příbytky nemaje strachu, poněvadž to jsou bytosti tupé, chladné, krvelačné. S železnou pravidelností se objevují ve starých zříceninách, kde pak hromadí své nakradené poklady, obtěžují okolí, budí hrůzu v poddaných. To pak nezbývá než se bránit těmto zlořádům lítým bojem, neustálým hlídkováním každé pídě, každého koutu vydobyté země, což mě nutí udržovat patřičné vojsko složené s chrabrých bojovníků, jeden vedle druhého rytíř. Náhradou mi budiž zpět získané poklady pobitých monster. O jednom takovém boji si nechte vyprávět.
Já pán, zvaný Me2d, věnujíc se každodenním činnostem, organizací svých měst, dohledem nad výcvikem armády, řízením těžby v dolech, plánováním tažení na monstra, ale i různými kratochvílemi, jsem byl zpraven o výskytu zříceniny se zvlášť agresivními monstry v oblasti úpatí severních hor. Zpráva to byla s nejvyšší prioritou, a tak jsem zanechal všech ostatních činností, svolal vojevůdce a začal plánovat taktiku dobytí ruiny. To už byli vysláni zvědové, kteří měli za úkol zjistit co možná nejvíce informací o jejich obyvatelích. Neponechal jsem nic náhodě a počítal s tou nejhorší možnou variantou, jenž se záhy potvrdila. Jedná se skutečně o velmi málo se vyskytující arcizříceninu sedmého stupně. Zvědové téměř nemohli popadnout dech a jeden přes druhého křičeli: “Hrůza, hrůza, armáda nejde spočítat… a jejich vůdce, pane, odporný vlkodlak… a jeho artefakty zářily modrou barvou… a byly tak mocné… neposílejte nás tam, pane.“ Pokynul jsem tedy zvědům ať opustí sál a naberou sil a zároveň uložil vizionářům aby sledovali pohyb kolem ruiny. Dobrá, máme před sebou nelehkou úlohu, obrátil jsem se na své vojevůdce. Promluvil jsem s nimi, a ti pak obešli celou armádu aby zjistili jaký duch ve vojsku vládne. Provedl jsem mnoho rozhodnutí, ale toto bylo opravdu nejtěžší. Z knih znalý historii všech bitev těch nejslavnějších vojevůdců od Atily, Alexandra mi vyvstalo pouze jméno Leónidás, krále Sparty, který čelil tisícinásobné přesile proti Xerxovi u Thermopyl. Halast za okny komnaty mě vytrhl ze zamyšlení. Vyšel jsem na terasu a pode mnou shromážděná vojska v nádvoří jednohlasně provolávala:“ V boj, v boj, v boj !“ Svolejte mágy, ať připraví potřebné svitky, rozkázal jsem. A ty, ukázal jsem na svého vojevůdce, hrdinu Nekoroda, ty přijď nahoru za mnou ! Zúčastněně jsem mu zkontroloval upevnění zbraní a brnění. Nemusel jsem, je to dobrý válečník. Nic jsem mu neřekl, jen jsem se mu dlouze podíval do očí. On hrdě pozvedl hlavu a pak přikývl. Pane ! Nekorodus odešel ke svým vojskům. Usedal prach, doznívalo řinčení zbraní, dusot kopyt a jen hejno pegasů bylo možno spatřit, jak mizí nad hradbami. Na nádvoří se rozhostilo nebývalé ticho. Nejsem mocný pán, ale to nadšení mě ohromilo a rozbušilo mi srdce. Vrtá mi hlavou, co vlastně získám a co můžu ztratit. Vidina pokladů na straně jedné a žal padlým hrdinům na straně druhé. Vojáci tak nepřemýšlí, je to jejich práce a snad i poslání, zábava… Já musím udržet království pohromadě. Posílám listinu se zprávou o mém počinu. Moudré, zkušené vládkyni světlých elfů. Zdálo se mi, že jen co posel odjel, byl téměř hned zpátky. Pomůžu ti, byla její odpověď. Nechal jsem připravit zázemí pro její vojska, dohlížel na pohyb nepřátel za hranicí panství. Jsem blízko, dala o sobě vědět. V poslední chvíli jsem vydal rozkaz stáhnout útok své armádě a vyzbrojil druhého vojevůdce potřebnými zbraněmi a svitky pro podporu spojeneckých vojsk. Vyslal jsem Old Whiskera k oné zřícenině, kde se měl připojit ke společnému útoku.
Pane, je tak krásná, vysoká, štíhlá, zelené oči, tvář hlaďoučkou a vlasy ji vlály ve větru jako oheň, vyprávěl po návratu z bitvy. Třpytivá zbroj, meč pevně držela nad hlavou a stála v čele obrovské armády elfů. Pawan zavelela. Vpřed ! Strhla se obrovská řež. Monstra nám létala nad hlavami, stovky jich vylézaly s děr, hrnula se odevšad a při zásahu zbraní se s jekotem rozprskla, jen prach po nich zůstal. Bylo jich tolik, že jsme se v tom prachu brodili po kolena a křídla pegasů ten prach rozviřovala až se téměř setmělo. Pawan se točila na svém koni a mávala svým mečem dokola, několik monster jednou ranou pobíjela. Její vlasy v tom šeru svítily jako maják a to nám všem dodávalo odvahu a sílu. Nevím, pane, kde se v ní ta energie bere, snad je to vtělená Johanka z Arku. Jako by nám četla myšlenky, byla vždycky tam , kde bylo nejvíc zapotřebí. Nevnímal jsem čas a neumím říct, jak dlouho trval boj. Dobojovali jsme a byli špinaví a zkrvavení, pane, mnozí byli vzkřišování pannami života. Pawan seskočila z koně a pokynula mi ať přijdu blíž. Neuvěříš, pane, ale byla pořád čistá, oči ji zářily jako dvě nejkrásnější hvězdy na nebi. Což kdyby ty oči byly tam nahoře a hvězdy tady? Třpyt její tváře by je zahanbil, jak lampu bílý den. A její oči by rozzářily nebe až ptáci by zapěli, jako když den se vrací. Vybídla mě posunkem hlavy ke vchodu a začali jsme mizet v hlubinách ruiny. Objevovali jsme haly a sály plné nakradeného zlata a surovin. Až v nejhlubší místnosti se nám zjevila stará truhlice s pokladem nejcennějším, s černými perlami. Půlka je tvá. Jdi a pozdrav ode mne svého pána, řekla vlídným hlasem.
Poslouchal jsem vyprávění Old Whiskera pozorně a s údivem. Bylo to vyprávění utrmáceného válečníka. Dám mu den volna a nechám si celý příběh vyprávět znova. Tentokrát ho nechám zapsat do knih a seznámím s ním celý svět Archon. Nekorodus poslouchal se mnou. Jeho první vlna vojsk se vrátila lehce rozladěná, jako když sebereš šelmě kořist. Litoval, že se boje neúčastnil. Nezoufej, budiž nám to zkušeností pro boje další. Nyní se veselme a použijme poklady pro rozkvět naší země, pravil jsem.


Přílohy:
ruina7 II.jpg
ruina7 II.jpg [ 176.9 KiB | Zobrazeno 182 krát ]
ruina7.jpg
ruina7.jpg [ 210.82 KiB | Zobrazeno 182 krát ]
Nahoru
 Profil  
 
Zobrazit příspěvky za předchozí:  Seřadit podle  
Odeslat nové téma Odpovědět na téma  [ Příspěvek: 1 ] 

Všechny časy jsou v UTC + 1 hodina


Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Google [Bot] a 1 návštěvník


Nemůžete zakládat nová témata v tomto fóru
Nemůžete odpovídat v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete přikládat soubory v tomto fóru

Hledat:
Přejít na:  
Powered by phpBB® Forum Software © phpBB Group
Český překlad – phpBB.cz
[ Time : 0.207s | 16 Queries | GZIP : On ]