4. června, 03:07 hráči Atlantiscz a lada2 zbořili arcizříceninu!
Blahopřejeme k takovému vítězství a s netrpělivostí očekáváme na jejích vyprávění!
Blahobřejeme Atlantiscz a lada2!
-
Atlantiscz
- Příspěvky: 1
- Registrován: 31 říj 2012, 21:23
Arcizřícenina 2.příběh
Příběh druhý:
Legendární bitva
Jmenuji se Atlantiscz a jsem poslední potomek bojovníků z klanu Avengers. Můj život dosud probíhal hladce a snadno, jak podle předem daného scénáře. Dostalo se mi veškerého dostupného vzdělání, potřebného pro tvrdý život v naší zemi a v naší době. Učil jsem se nejen jízdě na koni a lovu, ale největší část mých dnů pohlcoval vojenský výcvik.
Učil jsem se šermovat různými druhy mečů a zabít jednou ranou protivníka z blízka. Věděl jsem, která místa na těle jsou nejzranitelnější, kam zaútočit.
Ovládal jsem jezdecké umění spočívající v útočných nájezdech na nepřítele, v sestavování obrany i v pronásledování lapků sužujících naše lesy. Naučil jsem se připravovat vojenské koně k plné obratnosti a spolehlivosti v nebezpečných situacích, protože na jejich schopnostech nesčetněkrát závisely životy vojáků.
Získal jsem schopnosti k výchově a výcviku gryfů, našich nepřekonatelných bojovníků, zrodivších se ze spojení lva a orla.
Po letech tvrdého drilu jsem byl schopen z luku a kuše trefit cíl za každé situace. Šíp se stal mojí trestající prodlouženou rukou.
Když jsem úspěšně absolvoval zkoušky z dosud získaných vědomostí a umění, byl jsem připraven vstoupit mezi dospělé muže. Obřad k tomuto účelu byl třídenní, jakož i člověk je trojjediná bytost – duch, duše, tělo. Každý den resp.noc byl věnován zasvěcení jedné z těchto trojjediných částí ve zmíněném pořadí. Zmiňuji se o této neopakovatelné součásti mého života proto, že první dva dny výrazně změnily můj náhled jak na život samotný, tak na smrt. Už vím, že aby jedno mohlo začít, musí druhé skončit, vím, že život je nikdy nekončící kruh a jen na mě záleží, jestli budu opravdu žít nebo jen živořit. O třetím dnu, týkajícím se zasvěcení těla, se zde podrobněji zmiňovat nebudu, protože ač mám pocit, že mě ovlivnil nejvíce a jak jsem později zjistil, nejen mne, netýká se úplně přesně samotného vojenského výcviku. Nicméně jsem získal i v tomto směru neocenitelné zkušenosti a schopnosti, které úspěšně využívám dodnes.
Obřad vlastně rozdělil můj život na dvě části – život před ním a po něm. Již nic nebylo stejné jako dřív a učení, ke kterému jsem byl po té připuštěn, moji proměnu dokonalo. Nejdříve jsem se začal seznamovat s magií, duchovními světy, se šamanskými technikami. Moje síla každým rokem stoupala a pravidelná cvičení nesla své ovoce. Nebyl pro mě již problém dorozumět se se zvířaty, využívat jejich kolektivní vědomí a získávat jejich sílu. Dodnes se radím s duchovním světem o svých krocích, dodnes je žádám o radu i pomoc. Magie není černá ani bílá, magie je jen jedna a záleží jen na tom, k jakému účelu se použije. Shromáždil jsem za posledních deset let na svém hradě nejlepší kouzelníky a s jejich pomocí se dosud dařilo odvrátit veškerá nebezpečí , hrozící naší zemi. Vyhnuly se nám devastující války i hladomor, záplavy nebo sucha. Znalost přírodních zákonů, siločar země, uzlových bodů a spojení nesla své ovoce.
S touto naukou byla spojena i znalost bylin, míchání léčivých mastí, příprava náčinků, lektvarů, léčivých vín, tinktur, práce s energiemi, čerpání sil přírody a jejich používání v boji.
Zkoušku ohněm pro mě znamenalo i velení té nejhorší lidské spodině – lapkům, vrahům a různým jiným lotrům, jejich výuka pro boj na hradbách a jejich zdolávání.
Jak jeden za druhým plynuly mé dny, až do doby, kdy se u mého hradu zastavil posel knížete Lada2 se znepokojující zprávou a zároveň prosbou: „Pane, v knížectví mého pána se objevila tvrz bráněná hordou monster. Je potřeba je porazit a zlikvidovat. Většina našich rolníků a obyvatel byla donucena utéct, zanechat svá obydlí pod vládou temných příšer.“
Tuto zprávu jsem vyslechl se vzrůstajícím znepokojením. Vím o nebezpečí, jaké představují monstra, jaké škody dokáží napáchat a že čím déle se nechají v této činnosti pokračovat a sílit, tím hůře je lze porazit. Prostudoval jsem si předložené špionské hlášení, ze kterého bylo patrno, že boj nebude už ani teď snadný. Vyhlásil jsem mobilizaci a poplach pro všechny dostupné jednotky. Zároveň jsem celou situaci prodiskutoval s dvorními mágy, kteří za pomocí hvězd stanovili přesnou dobu pro zahájení útoku na záludná monstra.
Vyrazil jsem v čele připravených vojsk na cestu. Jednotky knížete Lady2 se k nám samy připojily od východu, po překročení čtvera pohoří a deseti toků. Pochodovali jsme temnou a chmurnou krajinou, když se v dáli na obzoru objevily davy příšer provázené oslepujícím jasným světlem. Zpočátku jsem nechápal, co by to mohlo být, dokud jsem si nevzpomněl na legendu, která se stále předává z pokolení na pokolení. Je to legenda o nebývalém bohatství vzácných černých perel, od nichž se světlo odráží do daleka. Černé perly nejsou jen krásné, ale oplývají neobyčejnou schopností okamžitě čistit vodu i krev a dodávat sílu majiteli. Tuto vzácnost právě chrání strašlivá monstra, snad ze samotného pekla zrozená a ďáblem chráněná. Každou noc se v nich koupají a získávají den ze dne větší a větší pekelnou sílu. Nebojí se ničeho a nikoho.
Naše vojska dorazila až ke tvrzi příšer a na chvíli zaváhala. Pohled na monstra byl děsivý a odzbrojující. Bylo jich tolik, že samotné naše obrovské armády by jim v krátké době zcela podlehly. Nicméně – my měli na své straně dvorní kouzelníky a přízeň duchovního světa. Zkušení mágové použili svá silná kouzla a magická zaříkávadla, čímž jsme získali i my obrovskou sílu a mohli jsme začít boj s monstry jako rovný s rovným. Příšery se zděšením hleděly na naše sevřené šiky . Některé hned po začátku bitvy prchly neznámo kam. Se zbytkem jsme vedli dlouhý a vyčerpávající boj, ke konci korunovaný naším úspěchem. Vítězství bylo o to cennější, že jsme v bitvě neztratili jediného vojáka a poklad, který si monstra kdysi nakradla, jsme získali do našeho vlastnictví a užívání.
Naše velké vítězství se brzy rozneslo po širých pláních a stepích a nám nezbylo, než mnoho dní přijímat pozdravy a blahopřání od poslů našich sousedů, konat hostiny a velkolepé turnaje na počest našich statečných vojsk a mocných kouzelníků, abychom se posléze zase vrátili k běžnému a klidnému životu. Příběh vyprávěný o našem statečném boji se stal již legendou, která předávaná z otce na syna, stane se nesmrtelnou.
Legendární bitva
Jmenuji se Atlantiscz a jsem poslední potomek bojovníků z klanu Avengers. Můj život dosud probíhal hladce a snadno, jak podle předem daného scénáře. Dostalo se mi veškerého dostupného vzdělání, potřebného pro tvrdý život v naší zemi a v naší době. Učil jsem se nejen jízdě na koni a lovu, ale největší část mých dnů pohlcoval vojenský výcvik.
Učil jsem se šermovat různými druhy mečů a zabít jednou ranou protivníka z blízka. Věděl jsem, která místa na těle jsou nejzranitelnější, kam zaútočit.
Ovládal jsem jezdecké umění spočívající v útočných nájezdech na nepřítele, v sestavování obrany i v pronásledování lapků sužujících naše lesy. Naučil jsem se připravovat vojenské koně k plné obratnosti a spolehlivosti v nebezpečných situacích, protože na jejich schopnostech nesčetněkrát závisely životy vojáků.
Získal jsem schopnosti k výchově a výcviku gryfů, našich nepřekonatelných bojovníků, zrodivších se ze spojení lva a orla.
Po letech tvrdého drilu jsem byl schopen z luku a kuše trefit cíl za každé situace. Šíp se stal mojí trestající prodlouženou rukou.
Když jsem úspěšně absolvoval zkoušky z dosud získaných vědomostí a umění, byl jsem připraven vstoupit mezi dospělé muže. Obřad k tomuto účelu byl třídenní, jakož i člověk je trojjediná bytost – duch, duše, tělo. Každý den resp.noc byl věnován zasvěcení jedné z těchto trojjediných částí ve zmíněném pořadí. Zmiňuji se o této neopakovatelné součásti mého života proto, že první dva dny výrazně změnily můj náhled jak na život samotný, tak na smrt. Už vím, že aby jedno mohlo začít, musí druhé skončit, vím, že život je nikdy nekončící kruh a jen na mě záleží, jestli budu opravdu žít nebo jen živořit. O třetím dnu, týkajícím se zasvěcení těla, se zde podrobněji zmiňovat nebudu, protože ač mám pocit, že mě ovlivnil nejvíce a jak jsem později zjistil, nejen mne, netýká se úplně přesně samotného vojenského výcviku. Nicméně jsem získal i v tomto směru neocenitelné zkušenosti a schopnosti, které úspěšně využívám dodnes.
Obřad vlastně rozdělil můj život na dvě části – život před ním a po něm. Již nic nebylo stejné jako dřív a učení, ke kterému jsem byl po té připuštěn, moji proměnu dokonalo. Nejdříve jsem se začal seznamovat s magií, duchovními světy, se šamanskými technikami. Moje síla každým rokem stoupala a pravidelná cvičení nesla své ovoce. Nebyl pro mě již problém dorozumět se se zvířaty, využívat jejich kolektivní vědomí a získávat jejich sílu. Dodnes se radím s duchovním světem o svých krocích, dodnes je žádám o radu i pomoc. Magie není černá ani bílá, magie je jen jedna a záleží jen na tom, k jakému účelu se použije. Shromáždil jsem za posledních deset let na svém hradě nejlepší kouzelníky a s jejich pomocí se dosud dařilo odvrátit veškerá nebezpečí , hrozící naší zemi. Vyhnuly se nám devastující války i hladomor, záplavy nebo sucha. Znalost přírodních zákonů, siločar země, uzlových bodů a spojení nesla své ovoce.
S touto naukou byla spojena i znalost bylin, míchání léčivých mastí, příprava náčinků, lektvarů, léčivých vín, tinktur, práce s energiemi, čerpání sil přírody a jejich používání v boji.
Zkoušku ohněm pro mě znamenalo i velení té nejhorší lidské spodině – lapkům, vrahům a různým jiným lotrům, jejich výuka pro boj na hradbách a jejich zdolávání.
Jak jeden za druhým plynuly mé dny, až do doby, kdy se u mého hradu zastavil posel knížete Lada2 se znepokojující zprávou a zároveň prosbou: „Pane, v knížectví mého pána se objevila tvrz bráněná hordou monster. Je potřeba je porazit a zlikvidovat. Většina našich rolníků a obyvatel byla donucena utéct, zanechat svá obydlí pod vládou temných příšer.“
Tuto zprávu jsem vyslechl se vzrůstajícím znepokojením. Vím o nebezpečí, jaké představují monstra, jaké škody dokáží napáchat a že čím déle se nechají v této činnosti pokračovat a sílit, tím hůře je lze porazit. Prostudoval jsem si předložené špionské hlášení, ze kterého bylo patrno, že boj nebude už ani teď snadný. Vyhlásil jsem mobilizaci a poplach pro všechny dostupné jednotky. Zároveň jsem celou situaci prodiskutoval s dvorními mágy, kteří za pomocí hvězd stanovili přesnou dobu pro zahájení útoku na záludná monstra.
Vyrazil jsem v čele připravených vojsk na cestu. Jednotky knížete Lady2 se k nám samy připojily od východu, po překročení čtvera pohoří a deseti toků. Pochodovali jsme temnou a chmurnou krajinou, když se v dáli na obzoru objevily davy příšer provázené oslepujícím jasným světlem. Zpočátku jsem nechápal, co by to mohlo být, dokud jsem si nevzpomněl na legendu, která se stále předává z pokolení na pokolení. Je to legenda o nebývalém bohatství vzácných černých perel, od nichž se světlo odráží do daleka. Černé perly nejsou jen krásné, ale oplývají neobyčejnou schopností okamžitě čistit vodu i krev a dodávat sílu majiteli. Tuto vzácnost právě chrání strašlivá monstra, snad ze samotného pekla zrozená a ďáblem chráněná. Každou noc se v nich koupají a získávají den ze dne větší a větší pekelnou sílu. Nebojí se ničeho a nikoho.
Naše vojska dorazila až ke tvrzi příšer a na chvíli zaváhala. Pohled na monstra byl děsivý a odzbrojující. Bylo jich tolik, že samotné naše obrovské armády by jim v krátké době zcela podlehly. Nicméně – my měli na své straně dvorní kouzelníky a přízeň duchovního světa. Zkušení mágové použili svá silná kouzla a magická zaříkávadla, čímž jsme získali i my obrovskou sílu a mohli jsme začít boj s monstry jako rovný s rovným. Příšery se zděšením hleděly na naše sevřené šiky . Některé hned po začátku bitvy prchly neznámo kam. Se zbytkem jsme vedli dlouhý a vyčerpávající boj, ke konci korunovaný naším úspěchem. Vítězství bylo o to cennější, že jsme v bitvě neztratili jediného vojáka a poklad, který si monstra kdysi nakradla, jsme získali do našeho vlastnictví a užívání.
Naše velké vítězství se brzy rozneslo po širých pláních a stepích a nám nezbylo, než mnoho dní přijímat pozdravy a blahopřání od poslů našich sousedů, konat hostiny a velkolepé turnaje na počest našich statečných vojsk a mocných kouzelníků, abychom se posléze zase vrátili k běžnému a klidnému životu. Příběh vyprávěný o našem statečném boji se stal již legendou, která předávaná z otce na syna, stane se nesmrtelnou.
- Přílohy
-
-
-
Naposledy upravil(a) Atlantiscz dne 24 čer 2013, 20:22, celkem upraveno 1 x.
Re: Arcizřícenina 2.příběh
Hezky napsáno 
....
Ještě že mágové zafungovali - někdy ani zakouzlení nepomůže, kdyby se čarodějnice přetrhla...
....Ještě že mágové zafungovali - někdy ani zakouzlení nepomůže, kdyby se čarodějnice přetrhla...
Re: Blahobřejeme Atlantiscz a lada2!
Ahoj!
Je to hezky napsáno, ale není to povídka. Musí být větší, potřebujeme více detailů, vždyť odměna za q stojí za to.
Je to hezky napsáno, ale není to povídka. Musí být větší, potřebujeme více detailů, vždyť odměna za q stojí za to.
Re: Blahobřejeme Atlantiscz a lada2!
Ahoj,
Dneska odměna bude vydána.
Hezký den
Dneska odměna bude vydána.
Hezký den