28.05 hráč 0Gondor0 zničili arcizříceninu s 49454 ČP!
Blahopřejeme k takovému vítězství a s netrpělivostí očekáváme na jeho vyprávění o hrdinském činu!
Blahobřejeme 0Gondor0!
Re: Blahobřejeme 0Gondor0!
... dobrá hlína, to jsem sám zvědav na tu pohádkuDarebacek píše:28.05 hráč 0Gondor0 zničili arcizříceninu s 49454 ČP!
Blahopřejeme k takovému vítězství a s netrpělivostí očekáváme na jeho vyprávění o hrdinském činu!
Re: Blahobřejeme 0Gondor0!
Světlí Elfové po mnoha staletích putování konečně našli místo pro vytvoření svého království v zemi Gondoru jež se nachází malebných údolích kouzelných lesů obehnaných vysokými horami.
Jako v celé rozsáhlé Středozemi, kudy staletími Elfové putovali při hledaní místa k svému trvalému usazení, i tady se ve velké míře potulují hordy loupeživých monster, jež se usídlují ve starověkých opuštěných městech, osadách a pevnostech, ve kterých pak shromažďují poklady ze svých loupežných výprav do okolí. Tyto temná doupata jsou častým cílem všech národu, jelikož jsou bohatým zdrojem surovin pro výstavbu jejich civilizací.
Po staletí se šíří zvěsti, že monstra mívají ve zvlášť ukrytých místech shromážděno nesmírné bohatství a v průběhu věků se několikrát stalo, že zvědové různých národů objevili tyto místa a následně ve velkých válkách se pak většinou podařilo zvítězit nad ohromnými davy bránicích se monster.
Před několika staletími se zvědům našich předků podařilo najít takové místo. Toto místo bylo ukryto v pouštní oáze, v rozvalině opuštěné osady. Množství monster, která zde byla soustředěná na obranu, byla ohromná. Náš národ v té době neměl velmi moc početné vojsko a tak jsme o tomto úkrytu informovali dvě spojenecká království. Oba království zde vyslala tehdejší výkvět svých armád, cesta jim trvala celé 2 týdny. Po pečlivé přípravě obě armády vyrazily na zteč proti obraně monstru. Boj tehdy trval celý den i noc, ale ani dvěma společným armádám se nepodařilo probít přes obranu nemrtvých bytostí a s velkou nevolí generálové obou armád zatroubili k ústupu. Dobýt toto ukryté bohatství se nám tehdy nepodařilo, ale díky tomuto boji získali neocenitelnou zkušenost v boji proti takové velké hordě Monster. Krátce po této bitvě, monstra opustila toto starobylé město a bohatství si vzala sebou neznámo kam.
Od té doby se naším zvědům o podobném bohatém nalezišti nepodařilo získat žádnou informaci. V průběhu věků se nám dostávaly zvěsti o podobných nálezech a bojích o tyto poklady z velmi vzdálených království.
V poslední době si naši vizionáři všimli zvýšenou aktivitu Orajských zvědů, kteří začali naše i okolní království prohledávat ve stále větším počtu než obvykle. V hraničních oblastech našeho království bylo založeno několik nových cizích měst a dokonce jsme našli v některých dolech tábory nepřátelských zvědů.
Vyslali jsme naše špiony a po několika dnech sledování se nám podařilo zajat jednoho nepřátelského zvěda, u kterého jsme našli zašifrované informace. Nepřátelský zvěd samozřejmě nechtěl prozradit, co je v těchto šifrách za důležitou skrytou informaci! Naši učenci se pokoušeli rozluštit zašifrované informace, ale zdárný výsledek mohl být v nedohlednu a čas v tomto případě, jak jsme tušili, nebyl naším přítelem. Jelikož jsme se nechtěli hned uchýlit k násilí, nabídli jsme zvědovi měšec zlata za bezbolestné poskytnutí tajných informací, ale bohužel zlato na zvěda hned nezabralo. „ Odveďte ho do kovářské dílny přikovejte ho ke stěně!!! Však si to ještě rozmyslí !!! …a zapalte oheň v kovářské výhni, přijdu za chvilku za ním si popovídat pěkně v teple.“ vzkázal jsem. Dal jsem si v klidu dva poháry fíkového vína a vyšel jsem do kovárny. Po příchodu jsem mlčky prošel kolem zajatce a navlékl si rukavice. Pak jsem vzal první vhodnou tyč a začal ji žhavit ve výhni do běla a jedním okem jsem pozoroval zajatce, jak se strachem začíná potit a oči se mu vypulují z důlku. Vybral jsem rozžhavenou tyč a zeptal se: „ Tak ještě jednou, měšec zlata nebo postupné značkování touto tyčí?“ Zajatec zajíkavým tichým hlasem špitnul… TTtten mmměšec myslim že by stačil.
Pak už to mělo rychlý spád. Zvěd prozradil, že zakódované informace obsahují, kde se nachází dobře ukryté místo ve zříceninách starobylého města, kde si monstra udělala největší shromaždiště pokladů za posledních několik desetiletí. Po dalším výslechu nepřátelského zvěda jsme se dozvěděli, že zpráva o bájném místě už byla poslána do nepřátelského království Orájů. Odhadem jsme usoudili, že táto zpráva už dorazila k nepříteli a určitě už vyslal svá vojska aby vyloupily poklady Monstrů a i když za určitých okolnosti by jsme byli rádi, že nás cizí vojska zbaví obávaných nemrtvých stvoření, ale nemůžeme dopustit aby poklady jež tam určitě nashromáždily, padly do nepřátelských rukou ….museli jsme ihned konat!!!
Měli jsme štěstí, že tajné místo leží nedaleko na okraji našeho království v dávno zapomenuté pouštní oáze z jedné strany ukryté za vysokými horami. Ihned jsme vyslali zvědy na gryfech, aby zjistili stav armády monster, jež chrání jejich doupě a zjistit kde se současně nachází nepřátelská armáda Orájů, která by mněla být už na pochodu naším směrem. Mezitím jsme vyhlásili urychleně mobilizaci zbylých jednotek v království, jelikož naše hlavní armáda byla na dobyvačné výpravě na opačné straně království a nestihla by se asi vrátit včas před příchodem nepřátelské armády.
Mobilizace proběhla během jediného dne, do jehož konce tohoto se i vrátili zvědové na gryfech s novými informacemi, které byly pro nás velice důležité a měli dvě dobré zprávy:
První dobrá zprávy byla, že Monstra na obraně svých pokladů, nemají svého Démona-čaroděje a tedy i přes svou početní převahu jsou to tupá zvířata bez organizace a taktiky.
Druhá dobrá zprávy byla, že nepřátelská vojska, čítající dvě armády z různých království, mířicí rabovat poklady Monstru jsou ještě dostatečně daleko a proto jsme v klidu dokončili mobilizaci, patřičně se ozbrojili potřebnými zbraněmi a vydali na asi dvoudenní pochod, takže jsme měli ještě další 2-3 dny k dobru před příchodem armád Orájů.
Přišli jsme z druhé strany hor a počkali do setmění, abychom pod rouškou tmy přešli přes hřeben hor a sestoupili dolu k úpatí hor a z něj je to k rozvalinám jen kousek.
Vydal jsem nepozorovaně se svoji elitní setninou královské stráže, složené z nejudatnějších a nejvěrnějších vojáků, zocelených v mnoha předchozích bitvách k doupěti monster a našli si nejvhodnější místo na nečekaný vpád do rozvalin obývajících v současné době nic netušících spících monster.
Po zaujmutí výhodné polohy jsme vyslali signál a na rozvaliny slétli gryfové, kteří byli schováni v horách a svým tichým útokem napadli stráže na vyvýšených místech. Část gryfů zde přenesla pár oddílů lehce ozbrojených vojínu, kteří vnesou zmatek mezi střelce monster a tím ulehčit náš vpád do spleti rozvalin. Současně vyrazila z úkrytu pod horami jízda spěchající na pomoc naším vojínům a střelcům blížícím se k troskám města pouštním údolím.
Útok na spící monstra byl překvapivý a koordinovaný, monstra na vnější obraně byly rychle zlikvidované gryfy, které z povzdáli podporovali střelci, na pozemní obranu se vrhli vojíni a jezdci.
Nejurputnější boje jsme sváděli s monstry jež bránily přístupové chodby do podzemí. Zde jsme měli největší ztráty, protože byli zde dobře zabarikádování. Postupně jsme jednotlivé opevněné body dobývali pomocí katapultů a tak boj trval do rozbřesku. Trvalo celou věčnost, než jsme se probili do centrálního sálu, z něhož vedly schody do podzemí. Zde se rozhořela nejkrvalečnější bitva s poslední skupinou těch nejhorších monster, protože vzdát se nechtěly a ustoupit taky už neměly kde. Bylo zde raněno hodně mých nejudatnějších bojovníků a stále jsme se nemohli probít. Prozatím jsem sledoval bitvu z povzdálí, jelikož mí poddaní se obávali o můj život, ale dlouho jsem se nemohl na to dívat a jelikož na rozdíl od poddaných vojáku, měl jsem speciální zbroj tak jsem vyrazil a po stranách mě doprovázelo tucet nejobratnějších vojáků královské stráže. Když to monstra uviděla, tak se všechny monstra zuřivě vrhla mým směrem, nehledíc do stran. Díky jejich bezhlavému útoku to už bylo snazší je dorazit, křídla jsem měl pokryté svými věrnými ochránci a speciálním mečem proti monstrum jsme kosil jednoho nemrtvého za druhý. I tak to trvalo skoro hodinu než jsme zbývající monstra v sále porazili do jednoho.
... posledním zabitým monstrem najednou vše utichlo…
Skupiny nosičů se rozeběhly po okolních chodbách a katakombách v podzemí. Než léčitelé ošetřili raněné vojáky a vyprovodili je na ranní světlo před rozvaliny, vrátila se jedná skupinka s 5 truhlicemi plny zlata, drahokamů a nesrozumitelným mumláním a gestikulací jsme nakonec vyrozuměli, že nejsou jistí, jestli všichni nosiči budou schopni všechny ty poklady odnést. Nechal jsem se unést jejich nadšeným projevem a se skupinou několika strážců jsme seběhli do podzemí a po chvilce stali na prahu ohromné místnosti kruhového tvaru s poloměrem asi 50m. Uprostřed místnosti byly 4 sloupy, postavené do čtverce, které podpíraly vysoký klenbový strop. Na podlaze se nacházelo nepočítaně velké množství hromad vzácných pokladu, seřazených pravidelně jako na šachovnici. Velké hromady zlatých mincí a předmětů ze zlata, úhledně naskládané hranoly vzácného červeného dřeva na výrobu nejkvalitnějších luků, a podobně nastohované sochory z velmi čistého železa na výrobu houževnatých zbraní a brnění. Uprostřed místnosti mezi podpěrnými sloupy bylo několik velkých okovaných beden, opatřených mohutnými zámky. Zaujalo nás to hned všechny z mé družiny a hned jsme se k nim vydali. Mezitím už zástupy nosičů postupně plnily své velké ruksaky veškerým nalezeným bohatstvím a odnášeli je na povrch do vozů, jež je odvezou do našeho království. Když jsme došli k truhlám, zjistili jsme, že musí ukrývat velké bohatství, jelikož zámky na truhlách opravdu vypadaly nedobytně. Rozhodli jsme se jednu truhlu otevřít. Trvalo hezkou chvíli, něž se třem silným strážím podařilo rozbít zámek okovanými kyji, ale pohled do otevřené truhly nám všem vyrazil dech! V truhle, po samý její okraj, byly pečlivě naskládané „Černé Perly“ , každá velikosti jako pěst!
Mezitím přiběhnul zvěd a poznamenal, že na horizontu od východu se přibližují nepřátelská vojska Orájů a může tady dorazit k večeru, načeš jsem zavelel „ každý vezme co unese a mizíme“.
V odpoledním slunci už naše poslední voje armády překračovaly vrcholky hor nazpátek do našeho království… a s posledním pohledem dolů do pouště jsme viděli jak armády Orájů se formují na útok již dobytých zřícenin…
Táto hrdinská bitva se zapíše do dějin našeho království a získaná kořist zabezpečí rozkvět našeho národa na další dlouhá desetiletí.
Jako v celé rozsáhlé Středozemi, kudy staletími Elfové putovali při hledaní místa k svému trvalému usazení, i tady se ve velké míře potulují hordy loupeživých monster, jež se usídlují ve starověkých opuštěných městech, osadách a pevnostech, ve kterých pak shromažďují poklady ze svých loupežných výprav do okolí. Tyto temná doupata jsou častým cílem všech národu, jelikož jsou bohatým zdrojem surovin pro výstavbu jejich civilizací.
Po staletí se šíří zvěsti, že monstra mívají ve zvlášť ukrytých místech shromážděno nesmírné bohatství a v průběhu věků se několikrát stalo, že zvědové různých národů objevili tyto místa a následně ve velkých válkách se pak většinou podařilo zvítězit nad ohromnými davy bránicích se monster.
Před několika staletími se zvědům našich předků podařilo najít takové místo. Toto místo bylo ukryto v pouštní oáze, v rozvalině opuštěné osady. Množství monster, která zde byla soustředěná na obranu, byla ohromná. Náš národ v té době neměl velmi moc početné vojsko a tak jsme o tomto úkrytu informovali dvě spojenecká království. Oba království zde vyslala tehdejší výkvět svých armád, cesta jim trvala celé 2 týdny. Po pečlivé přípravě obě armády vyrazily na zteč proti obraně monstru. Boj tehdy trval celý den i noc, ale ani dvěma společným armádám se nepodařilo probít přes obranu nemrtvých bytostí a s velkou nevolí generálové obou armád zatroubili k ústupu. Dobýt toto ukryté bohatství se nám tehdy nepodařilo, ale díky tomuto boji získali neocenitelnou zkušenost v boji proti takové velké hordě Monster. Krátce po této bitvě, monstra opustila toto starobylé město a bohatství si vzala sebou neznámo kam.
Od té doby se naším zvědům o podobném bohatém nalezišti nepodařilo získat žádnou informaci. V průběhu věků se nám dostávaly zvěsti o podobných nálezech a bojích o tyto poklady z velmi vzdálených království.
V poslední době si naši vizionáři všimli zvýšenou aktivitu Orajských zvědů, kteří začali naše i okolní království prohledávat ve stále větším počtu než obvykle. V hraničních oblastech našeho království bylo založeno několik nových cizích měst a dokonce jsme našli v některých dolech tábory nepřátelských zvědů.
Vyslali jsme naše špiony a po několika dnech sledování se nám podařilo zajat jednoho nepřátelského zvěda, u kterého jsme našli zašifrované informace. Nepřátelský zvěd samozřejmě nechtěl prozradit, co je v těchto šifrách za důležitou skrytou informaci! Naši učenci se pokoušeli rozluštit zašifrované informace, ale zdárný výsledek mohl být v nedohlednu a čas v tomto případě, jak jsme tušili, nebyl naším přítelem. Jelikož jsme se nechtěli hned uchýlit k násilí, nabídli jsme zvědovi měšec zlata za bezbolestné poskytnutí tajných informací, ale bohužel zlato na zvěda hned nezabralo. „ Odveďte ho do kovářské dílny přikovejte ho ke stěně!!! Však si to ještě rozmyslí !!! …a zapalte oheň v kovářské výhni, přijdu za chvilku za ním si popovídat pěkně v teple.“ vzkázal jsem. Dal jsem si v klidu dva poháry fíkového vína a vyšel jsem do kovárny. Po příchodu jsem mlčky prošel kolem zajatce a navlékl si rukavice. Pak jsem vzal první vhodnou tyč a začal ji žhavit ve výhni do běla a jedním okem jsem pozoroval zajatce, jak se strachem začíná potit a oči se mu vypulují z důlku. Vybral jsem rozžhavenou tyč a zeptal se: „ Tak ještě jednou, měšec zlata nebo postupné značkování touto tyčí?“ Zajatec zajíkavým tichým hlasem špitnul… TTtten mmměšec myslim že by stačil.
Pak už to mělo rychlý spád. Zvěd prozradil, že zakódované informace obsahují, kde se nachází dobře ukryté místo ve zříceninách starobylého města, kde si monstra udělala největší shromaždiště pokladů za posledních několik desetiletí. Po dalším výslechu nepřátelského zvěda jsme se dozvěděli, že zpráva o bájném místě už byla poslána do nepřátelského království Orájů. Odhadem jsme usoudili, že táto zpráva už dorazila k nepříteli a určitě už vyslal svá vojska aby vyloupily poklady Monstrů a i když za určitých okolnosti by jsme byli rádi, že nás cizí vojska zbaví obávaných nemrtvých stvoření, ale nemůžeme dopustit aby poklady jež tam určitě nashromáždily, padly do nepřátelských rukou ….museli jsme ihned konat!!!
Měli jsme štěstí, že tajné místo leží nedaleko na okraji našeho království v dávno zapomenuté pouštní oáze z jedné strany ukryté za vysokými horami. Ihned jsme vyslali zvědy na gryfech, aby zjistili stav armády monster, jež chrání jejich doupě a zjistit kde se současně nachází nepřátelská armáda Orájů, která by mněla být už na pochodu naším směrem. Mezitím jsme vyhlásili urychleně mobilizaci zbylých jednotek v království, jelikož naše hlavní armáda byla na dobyvačné výpravě na opačné straně království a nestihla by se asi vrátit včas před příchodem nepřátelské armády.
Mobilizace proběhla během jediného dne, do jehož konce tohoto se i vrátili zvědové na gryfech s novými informacemi, které byly pro nás velice důležité a měli dvě dobré zprávy:
První dobrá zprávy byla, že Monstra na obraně svých pokladů, nemají svého Démona-čaroděje a tedy i přes svou početní převahu jsou to tupá zvířata bez organizace a taktiky.
Druhá dobrá zprávy byla, že nepřátelská vojska, čítající dvě armády z různých království, mířicí rabovat poklady Monstru jsou ještě dostatečně daleko a proto jsme v klidu dokončili mobilizaci, patřičně se ozbrojili potřebnými zbraněmi a vydali na asi dvoudenní pochod, takže jsme měli ještě další 2-3 dny k dobru před příchodem armád Orájů.
Přišli jsme z druhé strany hor a počkali do setmění, abychom pod rouškou tmy přešli přes hřeben hor a sestoupili dolu k úpatí hor a z něj je to k rozvalinám jen kousek.
Vydal jsem nepozorovaně se svoji elitní setninou královské stráže, složené z nejudatnějších a nejvěrnějších vojáků, zocelených v mnoha předchozích bitvách k doupěti monster a našli si nejvhodnější místo na nečekaný vpád do rozvalin obývajících v současné době nic netušících spících monster.
Po zaujmutí výhodné polohy jsme vyslali signál a na rozvaliny slétli gryfové, kteří byli schováni v horách a svým tichým útokem napadli stráže na vyvýšených místech. Část gryfů zde přenesla pár oddílů lehce ozbrojených vojínu, kteří vnesou zmatek mezi střelce monster a tím ulehčit náš vpád do spleti rozvalin. Současně vyrazila z úkrytu pod horami jízda spěchající na pomoc naším vojínům a střelcům blížícím se k troskám města pouštním údolím.
Útok na spící monstra byl překvapivý a koordinovaný, monstra na vnější obraně byly rychle zlikvidované gryfy, které z povzdáli podporovali střelci, na pozemní obranu se vrhli vojíni a jezdci.
Nejurputnější boje jsme sváděli s monstry jež bránily přístupové chodby do podzemí. Zde jsme měli největší ztráty, protože byli zde dobře zabarikádování. Postupně jsme jednotlivé opevněné body dobývali pomocí katapultů a tak boj trval do rozbřesku. Trvalo celou věčnost, než jsme se probili do centrálního sálu, z něhož vedly schody do podzemí. Zde se rozhořela nejkrvalečnější bitva s poslední skupinou těch nejhorších monster, protože vzdát se nechtěly a ustoupit taky už neměly kde. Bylo zde raněno hodně mých nejudatnějších bojovníků a stále jsme se nemohli probít. Prozatím jsem sledoval bitvu z povzdálí, jelikož mí poddaní se obávali o můj život, ale dlouho jsem se nemohl na to dívat a jelikož na rozdíl od poddaných vojáku, měl jsem speciální zbroj tak jsem vyrazil a po stranách mě doprovázelo tucet nejobratnějších vojáků královské stráže. Když to monstra uviděla, tak se všechny monstra zuřivě vrhla mým směrem, nehledíc do stran. Díky jejich bezhlavému útoku to už bylo snazší je dorazit, křídla jsem měl pokryté svými věrnými ochránci a speciálním mečem proti monstrum jsme kosil jednoho nemrtvého za druhý. I tak to trvalo skoro hodinu než jsme zbývající monstra v sále porazili do jednoho.
... posledním zabitým monstrem najednou vše utichlo…
Skupiny nosičů se rozeběhly po okolních chodbách a katakombách v podzemí. Než léčitelé ošetřili raněné vojáky a vyprovodili je na ranní světlo před rozvaliny, vrátila se jedná skupinka s 5 truhlicemi plny zlata, drahokamů a nesrozumitelným mumláním a gestikulací jsme nakonec vyrozuměli, že nejsou jistí, jestli všichni nosiči budou schopni všechny ty poklady odnést. Nechal jsem se unést jejich nadšeným projevem a se skupinou několika strážců jsme seběhli do podzemí a po chvilce stali na prahu ohromné místnosti kruhového tvaru s poloměrem asi 50m. Uprostřed místnosti byly 4 sloupy, postavené do čtverce, které podpíraly vysoký klenbový strop. Na podlaze se nacházelo nepočítaně velké množství hromad vzácných pokladu, seřazených pravidelně jako na šachovnici. Velké hromady zlatých mincí a předmětů ze zlata, úhledně naskládané hranoly vzácného červeného dřeva na výrobu nejkvalitnějších luků, a podobně nastohované sochory z velmi čistého železa na výrobu houževnatých zbraní a brnění. Uprostřed místnosti mezi podpěrnými sloupy bylo několik velkých okovaných beden, opatřených mohutnými zámky. Zaujalo nás to hned všechny z mé družiny a hned jsme se k nim vydali. Mezitím už zástupy nosičů postupně plnily své velké ruksaky veškerým nalezeným bohatstvím a odnášeli je na povrch do vozů, jež je odvezou do našeho království. Když jsme došli k truhlám, zjistili jsme, že musí ukrývat velké bohatství, jelikož zámky na truhlách opravdu vypadaly nedobytně. Rozhodli jsme se jednu truhlu otevřít. Trvalo hezkou chvíli, něž se třem silným strážím podařilo rozbít zámek okovanými kyji, ale pohled do otevřené truhly nám všem vyrazil dech! V truhle, po samý její okraj, byly pečlivě naskládané „Černé Perly“ , každá velikosti jako pěst!
Mezitím přiběhnul zvěd a poznamenal, že na horizontu od východu se přibližují nepřátelská vojska Orájů a může tady dorazit k večeru, načeš jsem zavelel „ každý vezme co unese a mizíme“.
V odpoledním slunci už naše poslední voje armády překračovaly vrcholky hor nazpátek do našeho království… a s posledním pohledem dolů do pouště jsme viděli jak armády Orájů se formují na útok již dobytých zřícenin…
Táto hrdinská bitva se zapíše do dějin našeho království a získaná kořist zabezpečí rozkvět našeho národa na další dlouhá desetiletí.
- Přílohy
-
- 7 cka.png (209.22 KiB) Zobrazeno 13325 x
Naposledy upravil(a) 0Gondor0 dne 24 čer 2014, 18:48, celkem upraveno 3 x.
Re: Blahobřejeme 0Gondor0!
Dobrý den,
Povídka je ale příliš stručná. tak dobrá odměna vyžaduje něco rozsáhlejšího.
Popište prosím důkladněji váš hrdinský čin a průběh této významné události.
Povídka je ale příliš stručná. tak dobrá odměna vyžaduje něco rozsáhlejšího.
Popište prosím důkladněji váš hrdinský čin a průběh této významné události.
Re: Blahobřejeme 0Gondor0!
co je to přiliš stručná? kde je napsáno, kolik má mít slov. Upřesněte to a doplním to.
Re: Blahobřejeme 0Gondor0!
Podívejte například sem: viewtopic.php?f=28&t=1015
Re: Blahobřejeme 0Gondor0!
Doplněno ..o 100%Darebacek píše:Podívejte například sem: viewtopic.php?f=28&t=1015
Re: Blahobřejeme 0Gondor0!
Zase to nepřeháněj, to aby si člověk udělal kafe než to začne číst 
Re: Blahobřejeme 0Gondor0!
nebo spíš otevřel lahev vína : )
Re: Blahobřejeme 0Gondor0!
Děkujeme za skvělou povídku! Odměna bude vydána ve hře.